COPYRIGHT
Zřeknutí se odpovědnosti za autorská práva: Podle oddílu 107 zákona o autorských právech z roku 1976 je povoleno "fair use" pro účely, jako je kritika, komentáře, zpravodajství, výuka, stipendia a výzkum. Fair use je použití povolené zákonem o autorských právech, které by jinak mohlo porušovat autorská práva. Neziskové, vzdělávací nebo osobní použití překlápí rovnováhu ve prospěch spravedlivého použití.
Fair use je doktrína zákona o autorských právech Spojených států amerických, která umožňuje omezené použití materiálu chráněného autorským právem bez nutnosti povolení od držitelů práv, například pro komentáře, kritiku, zpravodajství, výzkum, výuku nebo stipendia. Umožňuje legální, nelicencovanou citaci nebo začlenění materiálu chráněného autorskými právy do díla jiného autora v rámci čtyřfaktorového vyvažovacího testu. Termín "fair use" pochází ze Spojených států. Podobný princip, poctivé jednání, existuje v některých dalších jurisdikcích obecného práva. Občanskoprávní jurisdikce mají další omezení a výjimky z autorských práv.
Jedním z práv udělených vlastníkovi autorských práv je právo reprodukovat nebo zmocnit ostatní k reprodukci díla v kopiích nebo zvukových záznamech. Toto právo podléhá určitým omezením uvedeným v oddílech 107 až 118 zákona o autorských právech (titul 17, U.S. Code). Jedním z nejdůležitějších omezení je doktrína "fair use". Doktrína "fair use" se v průběhu let vyvinula prostřednictvím značného počtu soudních rozhodnutí a byla kodifikována v § 107 autorského zákona.
Oddíl 107 obsahuje seznam různých účelů, pro které lze reprodukci konkrétního díla považovat za spravedlivou, jako je kritika, komentáře, zpravodajství, výuka, stipendia a výzkum. Oddíl 107 také stanoví čtyři faktory, které je třeba vzít v úvahu při určování, zda je konkrétní použití spravedlivé:
Účel a charakter použití, včetně toho, zda je takové použití komerční povahy nebo je určeno pro neziskové vzdělávací účely
Povaha díla chráněného autorským právem
Množství a význam použité části ve vztahu k autorskému dílu jako celku
Vliv použití na potenciální trh nebo hodnotu díla chráněného autorským právem
Rozdíl mezi fair use a porušením může být nejasný a není snadné jej definovat. Neexistuje žádný konkrétní počet slov, řádků nebo poznámek, které lze bezpečně pořizovat bez povolení. Uvedení zdroje materiálu chráněného autorským právem nenahrazuje získání povolení.
Zpráva Registru autorských práv z roku 1961 o obecné revizi amerického zákona o autorských právech uvádí příklady činností, které soudy považovaly za fair use: "citace úryvků v recenzi nebo kritice pro účely ilustrace nebo komentáře; citace krátkých pasáží ve vědeckém nebo technickém díle pro ilustraci nebo objasnění autorových postřehů; použití v parodii některého obsahu parodovaného díla; shrnutí adresy nebo článku se stručnými citacemi ve zpravodajství; reprodukce části díla knihovnou za účelem nahrazení části poškozené kopie; reprodukce malé části díla učitelem nebo studentem pro ilustraci hodiny; reprodukce díla v legislativních nebo soudních řízeních nebo zprávách; náhodná a náhodná reprodukce, ve zpravodajském týdeníku nebo vysílání, díla umístěného na scéně ohlašované události."
Autorské právo chrání konkrétní způsob, jakým se autor vyjádřil. Nevztahuje se na žádné myšlenky, systémy nebo faktické informace uvedené v práci.
Nejbezpečnější je vždy získat svolení od vlastníka autorských práv před použitím materiálu chráněného autorskými právy. Úřad pro autorská práva nemůže udělit toto povolení.
Není-li možné získat povolení, je třeba se vyhnout použití materiálu chráněného autorským právem, pokud se na danou situaci jasně nevztahuje doktrína spravedlivého použití. Úřad pro autorská práva nemůže určit, zda lze určité použití považovat za spravedlivé, ani poradit ohledně možného porušení autorských práv. V případě pochybností je vhodné obrátit se na právníka.